RECENZE Nedodržený slib: Skutečný příběh je osobitější než solidní film

Ač vzniklo v koprodukci tří zemí, považuje se životopisné drama Nedodržený slib za slovenský film, a nejen proto, že se točilo ve slovenštině. Tři hlavní pilíře si vzalo ze Slovenska.

V prvé řadě, zvláště pak po dlouholeté dřímotě tamního filmového průmyslu, jde o výjimečný producentský čin. Látku při pobytu v Americe objevil herec Vlado Černý, producentkou se stala jeho manželka Iveta Černá; rodinný tým přivedl na svět po všech stránkách profesionální, ale přitom výrobně náročný projekt.

Další oporu tvoří skutečný osud v pozadí, příběh slovenského chlapce ze židovské rodiny, jenž přežil holokaust díky svému fotbalovému nadání; nyní žije ve Státech. A třetím pevným sloupem je mladičký představitel hrdiny Samuel Spišák.

Klasická kronika

Jinak má Nedodržený slib nadnárodní prvky: českého původu jsou jeho scenárista Jan Novák, režisér Jiří Chlumský i herec Ondřej Vetchý coby hrdinův otec, jehož nezvyklý slovenský dabing může zdejší publikum tahat za uši. Kromě Slováků a Čechů se před kamerou sešli herci polští, ruští či angličtí; výsledkem však není „euroguláš“ kompromisů, nýbrž klasická kronika.

Možná až příliš klasická v tom, že nehledá žádné převratné vypravěčské klíče ani metody. Jako by se spolehl na sílu faktů samých, mapuje film hrdinovu pohnutou válečnou dráhu v duchu epického popisu s kořením emocí a dobové kresby. Kdo příběh zná, dostane k němu v kině pečlivé ilustrace; víc ani méně.

Začíná se usměvavou idylou dospívání, kdy výlohy obchodů rozbíjejí dosud jen klukovské míče, učitel zakazuje na školním výletu pivo a v židovské rodině se občas smaží řízky. Dokonce i Josef Tiso, zatím jen místní farář, nechává židovské děti zvonit v katolickém kostele.

Nedodržený slib

60 %

SR, ČR, USA, 2008, 129 minut

Režie: Jiří Chlumský

Hrají: Samuel Spišák, Ondřej Vetchý, Zuzana Porubjaková, Dušan Kaprálik

Kinobox: 68 %

IMDb: 6.8

Hrdinova příbuzenská pouta rozkryje dlouhý sváteční rituál velké rodiny, z něhož vyplyne titulní nedodržený slib: že se všichni za rok u stolu zase sejdou. Podobnou dávku názornosti nesou i hry se symboly žlutých hvězd či poštovních známek, které naštěstí scénář střídá stopami humoru. Alespoň zpočátku, ale třeba i v pozdější vypjaté situaci, kdy si ponižovaný arizovaný obuvník dovolí drobnou spikleneckou pomstu.

Samozřejmě s postupem stále krutější doby ubývá příležitostí k smíchu coby prostředku, jak si zachovat lidskou důstojnost a morální převahu; nastupují známé, byť vždy znovu účinné výjevy štvanic, transportů, útěků, lágrů a bojů, provázené až příliš útočnou hudbou.

Fotbalu, jenž film odlišuje od jiných příběhů holokaustu, je vcelku málo, zato silně působí věrnost jeho hráčů: útlých chlapců, jejichž zranitelnost vyniká proti hrubé síle dozorců. Přičemž debutant Spišák si uchovává i na tak vypjaté půdě čirou přirozenost.

Rodinnou ságou ve víru dějin se solidní Nedodržený slib podobá filmu Všichni moji blízcí. Není vůbec špatný, jen filmařsky zdaleka ne tak jedinečný jako příběh, jejž vypráví.